Autor Analýzy 17.listopadu zemřel

Miroslav Dolejší (*1931) žil a dožil v době, kdy moudrost neměla a nemá místo. V době, kdy i jen zdravý selský rozum a poctivost ztratily půdu pod nohama a vítězství pravdy je fabulí pro pohádky.

Mimo jeho rodinu jsem byl pravděpodobně jeho nejstarším a nejbližším přítelem v životě mimo kriminál a neváhám říci jeho žákem v cestách lidského myšlení, filosofie a politiky.

Příležitost poznat Miroslava mi byla dána Bohem, krátce po tom, co opustil pankrácký "Basaprojekt", omilostněn amnestií roku 1960. Potkali jsme se na půdě inženýrství. On byl koncepčním pracovníkem vývoje unikátního vysokofrekvenčního kalícího stroje pro Foundry Forge Plant - Indie, největší zahraniční projekt, který kdy Československo dostalo a já pracoval pro Škodovku.

Naše afinita rostla každou hodinou technické spolupráce a konzultací. Jeho myšlení bylo přesné, až bleskově strohé a porozumění všem problémům výjimečné.

Když jsem jednou v jeho šedivé pražské kanceláři Elektrických pecí n. p. Na Moráni bloudil očima po nehostinné místnosti, viděl jsem pod jeho pracovním stolem velkou kartónovou krabici s knihami. Byli jsme v kanceláři sami a tak jsem utrousil dotaz. Shýbl se namáhavě a štíhlými prsty mi elegantně podal knihu. Byl to tuším Kant.

Z krabice se vyklubala provizorní knihovna a z mého zájmu zdroj neobyčejných informací.

Miroslav mi dával číst životopisy filosofů, politiků, H. THAInovy Dějiny Velké francouzské revoluce i jeho Dějiny umění, spisy filosofické i nejnovější poznatky z tehdy začínající kybernetiky. On sám byl všestranný a aniž o tom věděl, byl skvělým učitelem. Překvapil mne, že byl po všem co přestál (nebo právě proto?), hluboce věřící. Daleko později mi ukázal jeden opuštěný katolický kostel v Praze, ke kterému získal klíče a kam se chodil sám v nocích modlit a rozmlouvat se Všemohoucím Stvořitelem.

Jak jsme se sbližovali, dozvěděl jsem se příčinu jeho zatčení a kriminálu: jako student vyvěsil anglickou vlajku a podobiznu tehdy mladičké královny Elizabeth II. v den jejích oficiálních narozenin v klubovně ČSM průmyslovky na Kladně. Byl obětí cesty k "vítěznému" socialismu, potrestán pro výstrahu těm ostatním, aby šli v jednom šiku a neodvážili se vybočit. Už jen tento jeho jinošský příběh stačí, abychom si připomněli v jak zmatené době jsme žili a do čeho nás zase chtějí někteří věční soudruzi zpátky dostat.

Miroslav Dolejší byl přirozeným nadáním analytikem všeho lidského konání. Nikdy nezůstával lhostejný k údělu našeho národa a vždy hledal cesty co dělat, aby se společnost dostala z omezeného myšlení totalitarismu i marasmu doby. Často mi prezentoval naprosto přesné analýzy a modely svých úvah.

Vždy chtěl být vědecky přesný a chtěl mít solidní znalosti a podklady ke všemu co dělal a říkal. Proto například byl iniciátorem a spoluzakladatelem Československé demografické společnosti při Akademii věd, spolu s Dr. Feifrem a Dr. Srbou.

Jen málokdy jsme se při našich schůzkách dostali na vzpomínky o živoření v kriminálech, o tamějších metodách "přesvědčování a převýchovy", či otročení v uranových dolech. I z těch nepatrných útržků bylo zřejmé, čím vším prošel.

"Hrdinové socialismu" mu vytloukli zuby a zničili jeho zdraví, ale nikdy jsem z jeho úst neslyšel slovo nenávisti či pomstychtivosti. Oddaných komunistů mu bylo spíše líto jako nevědomců. "Ředkvičkami" a věčnými "převlečníky" pohrdal.

Celoživotní utrpení a ústrky Miroslava Dolejšího jsou vlastně jako krystal, koncentrát zkoušky a porobení celonárodního. Jenomže nechal-li se národ ponížit a ohnout, to se nikdy nestalo jemu. Miroslav prokázal skutečně šlechtictví ducha a to, že duch vítězí nad hmotou.

Bude myslím dlouho trvat než odkaz ukrytý v jeho dílech i soukromých písemnostech plně pochopíme a přijmeme za své pro dobro národní i k užitku osobnímu.

Byl analytikem příliš dobrým a tedy bohužel jeho apokalyptické analýzy a prognózy se naplnily, naplňují a budou naplňovat dokud hlas rozumu, moudrosti a oddanost opravdové svobodě nezvítězí pro naši národní pravdu a všeobecné dobro.

Kosmopolitismus, internacionála či globalismus jako guláše stejného jedovatého vývaru naší tisícileté existenci, státnosti a kultuře nemají co nabídnout, leč nekonečné vykořisťování bezohlednými cizáky.

Dle faxovaných depeší Miroslav Dolejší zemřel ráno 26. 6. 2001 v Praze. Sbohem Miroslave! Tvůj odkaz je nám závazkem.

Eur. Ing. Dr. Bohumil Kobliha, Londýn, převzato ze “Svědomí (Conscience) č.7/2001”