MIROSLAV DOLEJŠÍ

ANALÝZA 17. LISTOPADU
A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ
V ROCE 1989


 

 

Úvodem několik slov

Československo prožívá jedno z nejvýznamnějších a zároveň nejbolestivějších údobí ve své historii. My všichni se nacházíme na skutečném rozcestí. Na jedné straně máme možnost po letech poroby vytvořit opět svobodný stát, zemi prosperující, vlast pro všechny naše občany. Na druhé straně se však můžeme zřítit do propasti zmaru a stát se cizinci ve vlastní zemi, která nám nebude patřit. V tom případě bychom se stali jen pasivními diváky přetváření naší země v přívěsek, v nejlepším případě zábavní centrum Sjednocené Evropy.

Já jsem toho názoru, že bychom měli všichni věnovat své síly tomu, aby se z Československa stal opět pojem, aby se naše zem stala významnou politickou a ekonomickou silou nejen v Evropě, ale i ve světě. Proč by měly například evropské instituce sídlit na periferii Evropy, když mohou sídlit v jejím srdci. To však předpokládá, že se přestaneme krčit a bát, že už jednou provždy ze sebe setřeseme ponížení minulých desetiletí, že už se nikdy neskloníme a hlavně začneme sami na sobě tvrdě pracovat.

A k tomu je nezbytné mít možnost vidět věci z rubu i líce, z obou stran. Mít volný přístup ke všem informacím. Nestát se jen manipulovanou loutkou a pasivním příjemce oficiálních informací. Proto je zapotřebí prezentovat i jiné než oficiální názory.

Přesto, že s některými závěry a informacemi obsaženými v předkládané brožuře nesouhlasím, cítím jako svoji povinnost a je pro mne svrchovaně důležité dát prostor těmto názorům. Zvláště proto, že proti analýze byla podniknuta zběsilá dezinformační kampaň. Proč by jinak nebyla alespoň částečně pravdivá? Byly dokonce organizovány akce směřující k odsouzení analýzy velmi podobně těm z nedávné minulosti. Odsuzovat něco, co jsem nečetl, s čím jsem se neměl možnost seznámit, až příliš zavání totalitními metodami.

A to je také důvod, proč považuji toto vydání za významné a přímo nutné.

Od napsání zprávy již uplynulo několik měsíců, přesto mnohé její závěry jsou natolik prozíravé, že dosud neztratily svoji platnost. Mnohé se třeba změnilo, některá fakta jakoby ještě zdánlivě neplatí. Jsou to však jen vnější projevy skrytých procesů, které dnes u nás probíhají.

Není příliš důležité, jak se dnes přeskupují politické síly, jaký si která strana dala název, ani ve které je více nebo méně lidí zkompromitovaných z minulosti.

Je důležité posuzovat každého podle jeho činů. V minulosti i současnosti. Podle nich se nejlépe pozná, kdo to s touto zemí a s našimi lidmi myslí dobře a kdo je v cizím žoldu, neboť jen ten, kdo drží svoje slovo, je zárukou pro dnešek i budoucnost. Na okraj jen několik poznámek.

Pan prezident před více než rokem slíbil, že zveřejní zápisy z jednání u kulatého stolu na přelomu listopadu a prosince 1989. V době, kdy píši tyto řádky, není daný slib dodržen. /Slib nebyl splněn do dnešního dne!!! - pozn. NN/

Byly ustaveny tři vyšetřující komise a ani jedna z nich nedošla k žádnému závěru.

A tak bychom mohli pokračovat dál. Těch nejasností a nesplněných slibů je až příliš.

To, co je však dnes nejdůležitější, je podle mého názoru zabránit morální zkáze národa a devastaci země.

Všichni bychom si měli uvědomit, že v Československu dneška již pomalu neplatí křesťanská pravidla morálky, neplatí desatero přikázání. Zvláště mladá generace, a po zkušenostech z minulého roku bych se jí nedivil, začíná přemýšlet o tom, že ten, kdo kradl, dělal dobře, ten kdo odhodil všechny morální zábrany a bezohledně šplhal v komunistické hierarchii, asi také. Neboť všem pohlavárům minulého režimu byla zaručena beztrestnost, všichni, kdo kradli, měli dostatek času na to, aby svůj majetek legalizovali.

Ale takto pesimisticky bych nechtěl končit. Věřím v budoucnost naší země, vitalitu našich národů. S nejčistšími úmysly předkládám tyto řádky a doufám, že přispějí k tomu, abychom si opět začali vážit sami sebe, své svobody a abychom si již nikdy nenechali vzít kontrolu věcí veřejných ze svých rukou.

V Brně dne 29.12.1990

PhDr. Miroslav Sládek