Vrchní soud. Odvolání proti rozsudku Krajského soudu ze dne 17.10.2002 (Judr. Luboš Sovák – soudce)

Vrchní soud v Praze

cestou:
Krajského soudu v Hradci Králové

obžalovaný:
Vlastimil Pechanec, nar.: 9.11.1979,
bytem Svitavy, ………….
ve výkonu trestu v Plzni - Borech.

Odůvodnění odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.10.2002.

Rozsudkem Krajského soudu jsem byl uznán vinným z trestného činu vraždy podle paragrafu 219 odst. 1,2 písm.g tr.zákona a odsouzen ke třinácti letům se zařazením do výkonu trestu se zvýšenou ostrahou. Také byl vysloven trest propadnuti věci a náhrada škody. Jelikož jsem tr.čin uvedený v tomto rozsudku nespáchal, podal jsem po vyhlášení rozsudku do protokolu odvolání. Odvolávám se proti samotnému rozhodnutí krajského soudu o mé vině a odvolávám se za těchto okolností samozřejmě i proti samotnému trestu. Kromě vědomí své neviny jsem navíc přesvědčen, že soud nemá dostatek důkazů k tomu, abych mohl být odsouzen. Krajský soud sice provedl veškeré nařízeni Vrchního soudu v obnoveném řízení, ale podle mého názoru vůbec nevyhodnotil všechny důkazy objektivně, respektive nevzal v úvahu všechny pochybnosti, které svědčí v můj prospěch. Soud se přitom při svém rozhodováni opřel o výpovědi stejných svědků, jako při předchozím jednání. Vzhledem k tomu, že na základe těchto výpovědí krajský soud dospěl k názoru o mé údajné vině, musím upozornit na závažná fakta celého případu, která hovoří v můj prospěch.

Tedy

1. Dle zjištění policie a výpovědí svědků, byl pachatel útoku na pana Absolona oblečen v tmavém (černém) oblečení. Trvám na tom, že já jsem byl oděn do bílého trička a světle modrých riflí. Toto moje tvrzeni dosvědčují například svědci: Loskot, Prajsler, Kopecký, Řezník, Štaudová a rovněž policisté, kteří u mne prováděli osobní prohlídku. Tvrzení státní zástupkyně a poté i soudu, že jsem si v průběhu večera mohl oblékal a svlékat tmavou bundu, nemá logiku, zvláště za situace, kdy se jednalo o letní noc ve špatně větraném sále diskotéky plné lidí. Navíc pro tvrzení, že jsem se před údajným incidentem do bundy oblékl, neměl soud žádný důkaz.

2. Další zjevné nejasnosti se týkají jednotlivých svědectví. Svědek Loskot vypovídá, že jsem to měl být já, kdo měl stát naproti poškozenému. Ovšem tento svědek, který evidentně stál nejblíže události, jednoznačně udává, že žádné bodnutí neviděl. Navíc vypovídá, že vedle mě měl být nějaký další člověk. Svědek Loskot rovněž neslyšel od poškozeného, že by křičel moje jméno. Navíc naopak hovoří o jinému muži v tmavém: jako o útočníkovi. ( Přímo na místě činu - 20.7.2001) Naproti tomu svědci Makulovi a Klimešová, kteří stáli dále za svědkem Loskotem, tvrdí, že slyšeli rasistické nadávky, viděli celý konflikt a slyšeli od poškozeného jak křičí něco v tom smyslu "byl to Pechanec". Upozorňuji přitom, že celá nešťastná událost se měla odehrát na hlučné diskotéce. I dále svědek Loskot, velmi pečlivě vyslechnutý již v přípravném řízení a také soudem, vyvrací tvrzení svědků Makulových, Žílové a Klimešové.

   Svědek Loskot je romské národnosti a stál místu střetu nejblíže. Jako Róm by jistě nepřeslechl údajné rasistické nadávky a jako člověk stojící nejblíže by také asi nejlépe slyšel volání ve smyslu, že jsem měl být útočníkem já. Jak sám uvádí, konflikt viděl zhruba ze dvou metrů a ani jeden z výše uvedených svědků nebyl vedle něho, ani před ním. Jak vypověděl, například svědkyně Makulová stála zhruba dva metry za ním. Ona to přitom měla slyšet, zatímco on to neslyšel.

3. Pan Loskot také uvádí, že po celé události tyto svědky dohonil na kole a na jeho dotaz, co se stalo, mu odpověděli, že někoho snad pobodali. Jméno poškozeného ani útočníka ovšem nepadlo. Mám ledy za to, že tito svědkové v době neštěstí stáli mezi dveřmi, či dokonce venku. Lze tak soudit i podle svědectví družky poškozeného, paní Žílové. Ta také vypověděla, že viděla jak jsem napadnul pana Absolona. Ovšem podle výpovědi svědkyně, paní Švachové, stála Žílová před diskotékou a mávala na ni, že má lístky. V tom okamžiku se vypotácel poraněný Absolon. Tudíž svědkyně Švachová vyvrátila svědectví paní Žílové . Ta tedy nemohla vidět žádný incident a ani slyšet jméno pachatele. Rovněž svědkyně Švachová uvádí, že se pokusila dát poškozenému první pomoc. A na otázku, zda zraněný pan Absolon křičel nějaké jméno, odpověděla, že jen tiše naříkal že to bolí. Z těchto faktů jasně vyplývá, že tvrzení svědků Žílové, Klimešové a Makuly nelze považovat za pravdivá a podle všeho jsou dotvořená dle vlastních představ.

   Ačkoliv soud uznal, že si jejich svědectví v mnohém odporují, přesto je považoval za hodnověrná, aby pouze na jejich základě vynesl odsuzující rozsudek. Jak ovšem soud dospěl k názoru, že ačkoliv si v mnohém odporují, tak že jsou hodnověrná právě v podstatné fázi - to soud nijak přesvědčivé nevysvětlil. Domnívám se, že soud postupoval stejně účelově jako policie, vyšetřovatel a státní zástupkyně. Tedy že přijímal pouze důkazy v můj neprospěch a nebral v úvahu důkazy hovořící proti verzi státní zástupkyně.

4. Nůž nalezený na dvorku diskotéky, označený soudem jako zbraň, se kterým měl být tr. čin spáchán, byl podle všeho nejspíše vyhozen oknem na pánském záchodě. Podle tvrzení svědků, personálu podniku, byl nalezen po skončení diskotéky na jejím dvoře. Faktem ale je, že já jsem během údajné doby činu a ani po ní na záchodě nebyl. To potvrzují i někteří svědci. Soud přitom nepochopitelně bere za prokázané, že jsem tam nůž odhodil já, ačkoliv pro to neexistuje žádný důkaz. Skutečností ale je, že ten nůž se na dvůr dostal jiným způsobem, než abych jej tam odhodil já. V této souvislosti proto považuji za nutné upozornit na skutečnost podporující moji nevinu a to, že podle znaleckého posudku na noži nebyl nalezený ani otisk, ani stopa krve a dokonce ani pachová stopa.

   Rovněž musím zmínit výpověď soudních znalců, která se nože týkala. Nalezený nůž, jako předmět, který měl usmrtit pana Absolona, totiž v podstatě vyloučili. Podle znalce byl bodný kanál, který vedl ke smrti poškozeného, hluboký 15 až 17cm. Ovšem délka ostří nalezeného nože měří pouze 7cm. Pokud by měl být smrtelný úder vedený touto zbraní do dostatečné hloubky, měl by poškozený kolem ran patrné známky tlaku, například podlitiny. To však soudní znalec vyloučil. Zde musím zmínit i svědectví ošetřujícího lékaře, který uvedl, že šířka obou ran na břiše byla 2cm, čemuž šíře čepele tohoto nože neodpovídá.

   Soudní znalci navíc při novém jednání potvrdili svůj posudek, když vyloučili, že k útoku na pana Absolona došlo z pozice čelem. Přitom to, že jsem měl stát čelem, tvrdí jak svědek Loskot, tak i svědectví paní Klimešové a paní Žílové. Státní zástupkyně v reakci na tyto znalecké posudky upravila svojí verzi v tom smyslu, že pan Absolon se měl s útočníkem míjet a soud této verzi dal za pravdu. To by však popíralo svědectví pana Loskota, který byl vyslechnut velmi důkladně a ani při opakovaném výslechu jeho tvrzení nejevilo slabiny. Svědek Loskot stál dle všech dostupných údajů za panem Absolonem a o žádném míjení se nezmiňuje. Navíc jako jeden z mála svědků byl zcela střízlivý. Také bych rád upozornil na to, že soudní znalec po prostudování dokumentů a výpovědí svědků došel k závěru, že pozice zranění, jak bylo svědky uvedeno, neodpovídá zranění pana Absolona, pokud bych útok měl vést já, jelikož jsem pravák a poškozený byl bodnut do pravé strany.

   Za těchto okolností musím upozornit i na skutečnost, že ze spisu vyplývá, že orgány činné v trestním řízení neudělaly s nožem jinou pachovou zkoušku než na mojí osobu. Opominuly tak osoby, které se bezprostředně okolo místa činu pohybovaly jak podle svých vlastních výpovědí, tak i jiných svědectví. V této souvislosti jde zejména o další příslušníky hnutí skinheads, o nichž i já vím, že u sebe občas zbraně nosili a na místě incidentu byli, tedy Leoše Řezníka a Roberta Homoláče.

5. Za důležité také považuji zmínit práci policie, vyšetřovatele a státní zástupkyně, která je pro dosavadní vývoj celého případu velmi důležitá. Tyto orgány se zjevně snažily vést šetření pouze proti mé osobě a nezabývaly se několika velmi důležitými okolnostmi. Za jednu z nejpodstatnějších považuji to, že podle dostupných informací bylo v bezprostřední blízkosti místa činu, na schodech hned vedle pana Absolona, několik osob, z nichž někteří jsou příslušníci hnutí skinheads. Přesným zjištěním jejich pohybu a účasti na celém tragickém incidentu se přitom vyšetřování vůbec nezabývalo. Přitom podle mého názoru právě mezi nimi jsou lidé, kteří o průběhu celé události a postavení všech osob ví více, než dosud bylo zjištěno. Celé dění se totiž odehrálo v jejich bezprostřední blízkosti. (Robert Kopecký a jeho přítelkyně, Leoš Řezník, Robert Homoláč...)

6. Dále chci upozornit na to, že skupina svědků označila policii bezprostředně po činu jiného pachatele, což policisté částečně přiznávají až při výslechu. V této souvislosti bych chtěl poukázat že svědci (např. Loskot) hovoří o tom, že jeden ze skinheadů - Robert Homoláč - měl za ten večer na diskotéce již jeden konflikt a on měl být také podle svědků iniciátor rasové orientovaného slovního útoku na skupinu Romů a přátel pana Absolona, která přišla na diskotéku. Role dalších skinheadů, tedy zejména Leoše Řezníka a Homoláče, kteří se oba pohybovali v blízkosti smrtelného útoku - vyšetřování a soud vůbec neobjasnil. Přitom právě nejméně tito dva lidé se pohybovali bezprostředně kolem konfliktu a navíc oba byli ten večer v černém (tmavém oblečení)!

7. Z výše uvedených okolností plyne, že dosavadní vyšetřování okolností tragického úmrtí pana Absolona nepřineslo jasné důkazy o mé vině. Navíc množství do sebe nezapadajících informací a zjištění potvrzují moji nevinu. Jediné, co z dosavadního vyšetřování jasně vyplývá je skutečnost, že policie a státní zastupitelství se snažilo sehnat pouze důkazy svědčící o moji údajné vině, místo toho aby se snažilo zjistit skutečné okolnosti za jakých pan Absolon zemřel. A soud tyto důkazy přijal, aniž by kriticky zhodnotil jejich váhu. Navíc soud zcela opominul důkazy a nejasnosti hovořící v můj prospěch.

8. Tento můj poslední argument v celé věci asi nemá z právního pohledu žádnou váhu, já jej ze svého osobního hlediska však považuji nejdůležitější: V životě jsem již byl několikrát souzen. Tehdy v tom co mi soud dával za vinu, jsem se ke skutkům, které jsem spáchal, také přiznal. Přiznával jsem se tedy ke skutkům, které jsem opravdu spáchal.

   Nechci se zde zabývat tím proč jsem je tehdy spáchal. Nechci se ani zabývat tím, že jsem od té doby na mnoho věcí týkající se svého okolí a sebe změnil názor. Podstatným na tom je, že jsem po těchto zkušenostech již v žádném případě nechtěl vstoupit do rozporu se zákonem. A už vůbec ne tím, že bych na někoho zaútočil zbraní - například nožem. Vždyť vzhledem ke svému předchozímu životu sám dobře vím, jak velké nebezpečí v takovém případě hrozí případné oběti a jaký trest případnému útočníkovi. A dobře vím, co znamená pobyt ve věznici.

   Měl jsem snoubenku, měl jsem práci, chtěli jsme se brát a stěhovat do domku za městem, který jsem zdědil. Žádná myšlenka mi nebyla tak vzdálená jako riskovat všechny tyto hodnoty a perspektivy, které jsem navíc v životě zažíval poprvé, a pouštět se do jakýchkoliv protizákonností. Nejméně by mě pak napadlo na někoho zaútočit zbraní. Zároveň však nyní příliš tvrdě tuším, že minulost může pro člověka být velké břemeno. Díky svému předchozímu životu jsem se totiž jako osoba pachatele tohoto činu hodil jak policii, státní zástupkyni, tak zřejmě i části veřejnosti. Jako pachatel jsem se hodil do té míry, že i soud v moji vinu spíše uvěřil, než aby jí bezpečně prokázal.

   Proto musím jednoznačně trvat na tom, že: tak jak jsem se k předchozím přestupkům proti zákonu přiznal, v případě vraždy pana Absolona nemohu přestat trvat na své nevině. Nemohu na ni přestat trvat, jelikož jsem se tohoto činu nedopustil!

Ze všech výše uvedených důvodů, žádám Vrchní soud v Praze, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové přezkoumal, aby zhodnotil všechna fakta a důkazy které k němu vedly a na tomto základě aby jej zrušil a rozhodl o mém zproštěni viny.

(Toto odvolání bylo sepsáno jistou advokátkou z Brna jako doplňující stanovisko, proto se některé věci liší od stanoviska pana Pechance, ale i přesto bylo použito k obhajobě v odvolání!)

Vlastimil Pechanec.